|
|
|
|
||
|
|
||||
|
|
||||
|
||||
|
|
||||
|
17. neděle v mezidobí
Abrahám stále ještě stál před Hospodinem. Abrahám přistoupil a pravil:
„Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem? Snad je v městě padesát
spravedlivých...“ Čím je zvláštní Abrahámova modlitba? Proč je nám nabídnuta jako vzor? Máme snad obdivovat Abrahámovy vyjednávací schopnosti, protože se mu povedlo sjednat minimální počet spravedlivých, kvůli nimž mohlo být zachráněno bezbožné město, z padesáti na deset? Nemohl Abrahám hned požádat Hospodina o záchranu města kvůli deseti spravedlivým? Jestliže Hospodin zahrnul Abraháma tak výjimečnou přízní, že ho poctil svou návštěvou a dokonce se rozhodl, že nebude před Abrahámem skrývat, co hodlá udělat (viz Gn 18,17), proč se nechá tak zdlouhavě prosit a „tahat za rukáv“? Na začátku celého rozhovoru slyšíme, že „Abrahám stále ještě stál před Hospodinem“, a než ho oslovil, přistoupil k němu (viz Gn 18,22-23). Na jeho konci se můžeme dočíst, že „Hospodin odešel, když přestal mluvit s Abrahámem“ (viz Gn 18,33). Kdo byl teda iniciátorem celého dialogu? Kdo měl hlavní slovo? Kdo kladl otázky a kdo na ně odpovídal? Pokud vezmeme v potaz, že rozhovor neukončuje Abrahám, ale Hospodin, a pokud nezapomeneme na to, že Hospodin jako první navštívil Abraháma a zjevil se mu (viz 1. čtení ze 16. neděle v mezidobí C – Gn 18,1-15), pochopíme, že nepřichází Abrahám k Hospodinu, ale Hospodin k Abrahámovi. Změna, k níž dochází při jejich vzájemném rozhovoru, se neodehrává na Hospodinově straně, ale v Abrahámově srdci. Při rozhovoru, jehož jsme svědky, nedochází k tomu, že by Abrahám svými prosbami obměkčoval Hospodinovo srdce, nýbrž k tomu, že Abrahám přistupuje blíž k Hospodinu, poznává ho a v jeho blízkosti se otvírá a rozšiřuje jeho vlastní srdce. Nikoliv Hospodin „slevuje ze svých tvrdých nároků“ – Abrahám postupně poznává Hospodinův zájem i o nepatrnou menšinu, ba co víc, o každého jednotlivce. Cílem rozhovoru člověka s Bohem není to, aby člověk změnil Boží smýšlení a „opravil“ jeho záměry, ale aby poznal Boží smýšlení a podle něho změnil či opravil své záměry. Jelikož Abrahám pochopil, že Hospodinova spravedlnost nespočívá v chladnokrevném hubení bezbožníků, nýbrž v láskyplné péči o „zanedbatelnou“ menšinu a o každého jednotlivce, bude později schopen v důvěře poslechnout i nepochopitelnou výzvu: „Vezmi svého syna, své jediné dítě, které miluješ, Izáka, ... a obětuj ho“ (Gn 22,2). Ví totiž, že soudce celé země nemůže jednat nespravedlivě, a proto se s důvěrou odevzdá do rukou svého Pána. |
||||
|
Duchovní správce:P.Andrzej Bystrzycki |
|
|||
|
Poslední aktualizace: 23.07.2010 |
||||
|
© 2006-2007 fara-stitna.ic.cz |
||||
